Kousek od Znojma, uprostřed a zároveň i trochu na okraji starobylé obce Únanov nacházíme farmu Jiřího Marka, která byla již v roce 2019 oceněna zlatou medailí v programu Pestrá krajina. S manželkou Marcelou a syny Tomášem (20), Martinem (18), Vojtou (15) a Ondrou (tomu bude za pár měsíců 10) zvládají obhospodařovat 450 hektarů a zpracovávat významnou část produkce pěstovaných semen. Na farmě ještě vypomáhají i Jiřího rodiče.
Možná i díky tomu všechno zvládají jako rodina. A Jiří Marek doplňuje: „Abychom synům i sebě udělali radost, a také se motivovali, koupíme občas nějaký stroj o něco dříve, než bychom museli. A dost často také bereme stroj od prodejce na zkoušku, aby si ho hoši nejdřív osahali.“ Na otázku, zda mají při koupi poradní hlas, přikyvují souhlasně s otcem i Tomáš s Martinem. Že to skvěle dovedou nejen s traktorem, mohli prokázat právě letos při žních s kombajnem, když si rodiče dopřáli 10 dní dovolené. Několik drobnějších problémů vyřešili konzultací po telefonu.
Můžeme začít historií?
Jiří: Zde na statku jsou naši předkové, tu po meči, tu po přeslici, vysledovatelní od konce sedmnáctého století. První hospodář zde byl doložen v roce 1628, byl to Jan Nádvorník. Pak byl statek nějakou dobu opuštěn, až v roce 1696 jej vrchnost prodává Mikuláši Dočekalovi, a to je náš první předek zde na gruntě. V roce 1717 hospodářství přebírá jeho syn, a tak to pokračovalo prakticky až do dnešních dnů. Přes přiženěné Přibyly, až po nynější generace Markových. Příjmení se měnila, když měli hospodáři dcery, tak proto. Až my jsme s tím zahýbali se čtyřmi syny, tak na minimálně dvě generace zde budou jistě hospodařit Markovi.
K současnosti dodám, že před několika lety jsme přikoupili sousední hospodářská stavení. Nejdřív jsme si jejich pozemky pronajímali, ale pak nám část nabídly ke koupi. Paradoxní je, že děda se sousedním hospodářem nevycházel, ten se totiž stal zarputilým zastáncem socialistického družstevnictví. O něčem takovém u nás nemohlo být řeči. Však také jeden z našich příbuzných pro odpor skončil na 5 let ve vězení. Projevilo se to dokonce i při restitucích. S nechutí nám bylo vráceno 15 hektarů plus nějaké vyřazené krávy a staré stroje, ostatně jako mnohde jinde. Pak rodiče něco pronajali a nám tak předávali v roce 2016 vlastních 15ha spolu s pronájmem celkem 55 hektarů. No a my nyní hospodaříme na 450 hektarech, z toho 94 vlastních.
Marcela: Naším cílem ale není mít co nejvíce, chceme takovou výměru, na které se jako rodina uživíme. Kluci vyrůstají, dva jsou již dospělí, budou jistě chtít založit rodiny. A to bude možné. Pak si také přejeme svou činnost dotáhnout do detailů, považujeme za podstatné vytvářet přidanou hodnotu k pěstovaným plodinám.
Jiří: Nechceme totiž jenom produkovat surovinu, jako mnozí, kteří všechnu pšenici či řepku odvážejí do výkupu. Chceme vytvářet konečný produkt, ovšem něco, co je v našich silách. Například zvířata zde chovat nemůžeme, jsme v zastavěné části obce a chceme respektovat vůli sousedů i stanovisko hygienické služby, podle které bychom tu mohli mít maximálně 12 dobytčích jednotek, ale s tím se moc podnikat nedá. Tak aspoň za vsí chováme ovce, ovšem to spíš jen za účelem údržby krajiny. Jde v podstatě o extenzivní chov, kdy užitkem je hlavně jejich činnost „údržbářská“. To také před čtyřmi lety ocenila hodnotící komise programu Pestrá krajina. Ještě se ukáže, zda třeba tady Martina neosloví chov oveček, zda se třeba nerozhodne pro mléčné ovce a nedá se do výroby sýrů. To se ještě uvidí, ale možnosti pro to bude mít.
Než jsme si sedli k rozhovoru, projeli jsme pole a pastviny a viděli, jak se ovce pasou mimo jiné ve starém sadu, kde necháváte staré stromy dožít. Viděli jsme obilí, vlastně již posečený ječmen, pásy slunečnic a pásy krmné směsky, zahlédli jsme svazenku, nakvétat světlici barvířskou, mák, řepku, ostropestřec mariánský, proso…
Ovečky zde již přijatelně vyčistily údolnice mezi poli a místa, kudy člověk dosud nemohl vůbec projít, ve starém krajinotvorném sadu mají vyšlapané cestičky. A ty staré stromy i suché kmeny necháváme hlavně pro hmyz, který je v nich domovem. Avšak o novém sadu neuvažujeme, založit nový sad na tak suchém místě by nešlo bez zavlažování.
Naším tématem jsou mimo jiné olejnaté plodiny, jak jste už viděli, lisujeme z nich sami olej, za studena, při teplotě do 40 stupňů. Nabízíme olej slunečnicový, řepkový, makový, lněný, bodlákový,(světlice barvířská) ostropestřecový. Své produkty nabízíme ve farmářských prodejnách, na jarmarcích, gastro festivalech a samozřejmě doma ze dvora. Spolupracujeme se sousedy Drozdovými, kdo někam vyrazí, nabízí i výrobky toho druhého. Oni například několik druhů výborných čerstvých sýrů z vlastní sýrárny plus naše oleje, a pak zase naopak. Toto považujeme za nejlepší reklamu, kdo ochutná, již si nás pak sám nachází. Prezentaci na různých trzích, jarmarcích považujeme za velmi důležitou. Pěstované obiloviny, luskoviny a ostatní semena prodáváme přímo ze dvora buď jednotlivě nebo ve směsích chovatelům exotického ptactva a holubů a dodáváme i do zverimexů.
Zaujalo mě při obhlídce také to, jak jste se zatvářil na mou pochvalu asfaltované polní cesty…
Ano, asfaltovat polní cesty považuji za zbytečné, taková asfaltka jen navíc přehřívá krajinu. Viděli jsme pak jinou polní cestu, štěrkovou a trochu zarostlou, a rozdíl byl patrný, že? A navíc je to krásné. Asfaltky jsou sice atraktivní, ale krajině ani přírodě pranic neprospívají.
Co se u vás změnilo od ocenění v Pestré krajině?
Za ty čtyři roky jsme se hodně posunuli. Začali jsme prodávat mák v balíčcích a již zmíněné oleje, navíc pak ještě takové lahůdky, jako makové sušenky a makové trojhránky či makovník. Ty prodáváme spíš na trzích nebo na objednávku, zejména před Vánoci anebo na svatby. A nyní nově prodáváme semena chovatelům ptáčků. Navedl nás na to otec, chová okrasné ptáčky, je to jeho koníček. Zkusili jsme nejdřív proso, a začali si sem jezdit jeho kamarádi. Byl o to velký zájem, ale pak jsme zjistili, že nestačí jen proso a slunečnice, že do směsí pro ptáčky jsou žádaná i další semena, tak jsme se do toho dali. Nyní pěstujeme 15 až 18 druhů plodin. Například proso považujeme za jeden druh, ale pěstujeme ho ve čtyřech barvách, a podobně máme i tři druhy slunečnice. Je to docela náročné, protože například po prosu jedné barvy je možné vysít jinou barvu nejdříve tak za čtyři roky. Vždy totiž vzejde nějaký výdrol, a pak by se to smíchalo. Investovali jsme do nové posklizňové linky. Na mák jsme si pořídili pneumatický stůl, původně jsme si ho nechávali čistit, ale nebyli jsme spokojeni ani s termíny, ani s kvalitou. A navíc jsme neměli záruku, že to, co dostaneme zpět, je opravdu náš mák. Popřípadě jsme dostali o třetinu méně s tím, že zbytek byl odpad. Když jsem se proti tomu ohradil, volali druhý den, že se ještě něco našlo. Semena uskladňujeme v nově pořízených dřevěných bednách, dobře se s nimi manipuluje a navíc semena větrají. Chceme udržet kvalitu, a naši zákazníci to vědí.
Marcela: Je to všechno ale trochu dlouhodobý proces, slýchali jsme to od ostatních sedláků, že než se dostanou do povědomí zákazníků, například prostřednictvím gastro festivalů, trhů a jarmarků, trvá to až pět let. Nyní to poznáváme z vlastní zkušenosti. Udělat si jméno, vybudovat značku, a to bez nějaké velké propagace…Na mák jsme například získali známku Chráněného zeměpisného označení a České cechovní normy, na zastudena lisované oleje regionální potravinu. Avšak nejvíc funguje, že nás zákazníci poznají a pak si to sami mezi sebou řeknou.
Jiří: Sem tam nějaký inzerát dáme, hlavně na konci léta, v říjnu, když už máme sklizeno a zpracováno. Snad mohu říci, že o semena a směsi mají zájem starší lidé, zato o oleje projevují zájem lidé mladší. Oleje jsou dražší, ale kvalitní, kdo je okusí, přijde znovu.
Velkým tématem je v současnosti u nás Regenerativní zemědělství.
Již delší dobu používáme redukované zpracování půdy a setí metodou strip-till. Jedním z přínosů snížené intenzity zpracování půdy je mnohem nižší náchylnost k vodní erozi a rozplavování půdních agregátů. Zároveň dochází k rozvoji života půdních organismů a s tím spojených benefitů.
Zcela zásadní je pěstování kvalitních meziplodin. Díky velmi pestré skladbě pěstovaných plodin si osivo na meziplodiny pěstujeme sami.
Regenerativní zemědělství je další krok ke zdravé a odolné půdě. Je to způsob hospodaření, který přepisuje doposud zažité a praktikované metody práce na poli.
Nelze nezmínit vznik nové regionální ASZ Znojemsko, kterou jste inicioval, že?
Jiří: Ano, dá se to tak říci. Toto téma zajímalo i ostatní farmáře v okolí, a přidali se. Jsme v rozjezdu, je nás zakládajících členů 11, týden už máme přidělené IČO, a zájem o členství stoupá. Fakt je, že nám tady takováto organizace chyběla. Nejbližší pro nás byl okres Třebíč, Břeclav či Brno, ale přece jen je to od nás dost vzdálené, kolem šedesáti sedmdesáti kilometrů, a ještě je nutno brát v potaz odlišné přírodní podmínky i jinou krajskou samosprávu . Například Třebíč má nadmořskou výšku přes 400 metrů, my máme přes 200, a to je jistý rozdíl. Ne že bychom se nechtěli se sousedy potkávat, v tom to není, ale pracujeme v jiných podmínkách.
O celostátní ASZ každopádně musím říci, že si velmi vážíme toho, že tu máme stavovskou organizaci ASZ ČR. Její podporu sedláci cítí a že regionální organizace to potvrzují. Je moc důležité, že se setkáváme, ten pocit sounáležitosti je úžasný. A to nemluvím o sdílení informací, které se člověk běžně nedozví. Navíc se spoustu věcí dozvídáme dříve, abychom se mohli na chystané novinky připravit.
Víme, že čím víc nás je, tím více jsme vidět a slyšet, a tím snáze se něco prosadí.
O trzích…
Dokonce to platí i o naší prezentaci na trzích. Nejen výrobků, ale nás samých. Všímáme si toho, že lidé stojí o kontakt s konkrétním zemědělcem, který potravinu vypěstoval, vyrobil. Chtějí vidět, jak vypadá, zajímá je příběh, příběh sedláka i příběh výrobku. I pro nás je to obohacující a těší nás to. Když vám takových padesát lidí poděkuje a popřeje úspěch, to je něco! To byste ve výkupu těžko slyšeli.
Dělat nějaký konečný produkt je samozřejmě pracnější, ale nejsme pak tolik závislí na cenových výkyvech. Třeba u máku se stále držíme na úrovni přijatelné pro nás i pro zákazníky. Ve výkupu je kolísání mnohem větší, využívají toho, že je sedlák jejich rukojmím. Proto se také snažíme vycházet vstříc chovatelům holubů a dalších okrasných ptáčků, prodávat přímo jim, místo abychom dodávali překupníkovi. Stojí nás to jisté úsilí, kvalitně semena přečistit, napytlovat, uskladnit. A také dokážeme míchat směsi podle požadavků chovatelů.
Marcela: Navíc jsme se dozvěděli spoustu nových věcí, například jaké krmné směsi používají, chovatelé poštovních holubů, jaká má být směs před závodem, a jaká po něm, když se vrátí na holubník. Před závodem se například nedává hrách, protože po něm holubi více pijí, a to znamená, že se zastavují a tím se zdržují. Pro směsi si k nám jezdí chovatelé i z druhého konce republiky, ze 300 kilometrů. Vezmou směs na zkoušku, a pak si objednají, a mají záruku, že dostanou, co si vybrali. Nebo přijel chovatel, že si přeje ječmen jarní, ale bez těch osinek. Tak jsme si pořídili odosinkovač. Má to význam, protože ostřejší zrno může poškodit trávicí ústrojí ptáka, navíc je ve směsi více prachu, a to jim zatěžuje dýchací ústrojí.
Mluvíte o náročnosti zákazníků, i chovatelů okrasných a zájmových ptáků, o zájmu snad by se dalo říci o personifikované výrobky... Není to dostatečný důkaz blahobytu společnosti?
Jenže ten blahobyt si spousta lidí neuvědomuje, nebo nechce uvědomit. Nechápu, proti čemu kdo demonstruje, každý se přece má umět postarat sám o sebe. Tedy s výjimkou lidí všelijak nemocných či postižených, kteří pomoc státu opravdu potřebují, jenže ti na protestní shromáždění nechodí. Myslet si, že vláda bude lidem jen tak pro nic za nic přidávat a přidávat? Proto jsme si jako sedláci také jisti svou cestou a volbou.
Na závěr jsme ještě měli možnost si prohlédnout širokou škálu výrobků, olejů, sušenek, krmných směsí. Uprostřed dvora nás zaujala nádherná pravidelně rostlá vysoká lípa. Nechce se věřit, že je jí pouhých 23 let… Marcela Marková nám to vysvětila: „Je to symbol našeho společného života. Vysadili jsme ji tady s manželem, když jsme se poznali.“
Záznam rozhovoru Jiřího Marky pro Asociaci soukromého zemědělství ČR. Zdroj: https://www.asz.cz/clanek/11601/jiri-marek-kdyz-vam-padesat-lidi-podekuje-a-popreje-uspech/