Když se podíváte na pole pšenice nebo ječmene, díváte se na imigranty z Blízkého východu. Brambory a kukuřice k nám přicestovaly z Ameriky. Většina toho, co dnes jíme, má svůj genetický domov tisíce kilometrů daleko.
Modrý mák je výjimka. Je to Evropan.
Genetika nelže: Jsme domovem máku
Dlouho se předpokládalo, že mák přišel s obchodníky z Orientu. Moderní archeobotanické nálezy to ale vyvrací. Mák setý (Papaver somniferum) byl domestikován přímo v západním Středomoří.
Jeho divoký předek, Papaver somniferum subsp. setigerum, dodnes planě roste od Maroka po Itálii. Právě v centrální Itálii našli archeologové semena máku v osadách prvních zemědělců z doby kolem roku 5500 př. n. l. Zatímco obilí k nám putovalo přes kontinenty, mák se "narodil" u sousedů.
Keltové na Tachovsku
Naše území nezůstalo pozadu. Historie máku u nás nezačíná s recepty babiček, ale v době železné. Nálezy z Tachovska potvrzují, že Keltové zde pěstovali mák už před 2800 lety. Pro ně to nebyla jen surovina do buchet, ale strategická plodina pro přežití zimy – zdroj extrémně trvanlivé energie a tuků.
Rostlina radosti i lék
Věděli to i ve starověku. Sumérové mák nazývali "rostlinou radosti". V Egyptě ho Ebersův papyrus (1550 př. n. l.) zmiňuje jako prostředek na tišení dětského pláče. V Řecku Hippokratés popisoval jeho schopnost tlumit bolest.
Co si z toho odnést?
Až příště uvidíte rozkvetlé pole, nevidíte jen plodinu na koláč. Vidíte sedm tisíc let staré evropské dědictví. Modrý mák není exotická komodita. Je to jedna z mála plodin, která do zdejší krajiny a půdy patří odjakživa. Dokonale se adaptoval na naše podmínky, a proto má právě u nás tu nejlepší chuť na světě.
Chcete ochutnat tento kus historie? Náš Modrý mák si můžete zakoupit na e-shopu zde: Modrý mák - Farma Markovych